Ahoj. Kdo by to byl řekl, že po tak krátké době je tady zase půlka října a dozvuky léta jsou čím dál tím víc osamělejší, stejně jak stánkaři se zmrzlinou.
Člověk si ani nestačil užít všechny dnes dostupné letní aktivity a zas z kraťasů a kraťoučkých sukýnek zpátky do kalhot, mikin a k večeru i do bund a šálů. Kde jsou ty dny u vody, s talířem v parku a válení se na sluníčku? Včera jsem si dokonce po cestě z práce postesknul po čepici.
Nemá ale cenu lamentovat nad tak zažitou věcí jako je střídání ročních období. Vždyť je to pořád dokola už pěknou řádku let, teda co já pamatuju a myslím, že vy si toho všímáte taky. Podzim. Už to není, co to bývalo, dalo by se říct. Draků na loukách ubývá, stejně jak ty louky, které dělají místo multifunkčním tunelům (ať už to je Blanka, nebo jiné developerské projekty). Kluci si na mezích nerozdělávají ohníčky a nepečou brambory, protože „kdo by žral brambory“, když na mezích rostou KFC a McD. Nikdo už po mě nechce, abych přinesl pár hezky zbarvených listů, že si je nalepíme na papír. Teď už se spíš objevují růžově zbarvené lístky, které se nosí na poštu a ze kterých nemá snad nikdo radost, ale to je vlastně celoroční problém.
Zkrátka podzim ve mně vyvolává nostalgii po „Ladovských“ výjevech z babičko-a-dědečkovských kalendářů. Chtěl bych se aspoň na jeden den vrátit do dětství a být nadšený z toho, jak mizerně nám lítá drak, kterého jsme si sami z „pauzáku“ a dřevěných tyček vyrobili na chalupě, zase péct ty brambory, které jsou nepoživatelné, protože ani jeden z Nás kluků nevzal sůl, apod.
Škoda, že bych dnes vypadal jak blázen i na té vesnici. Jdu sbírat listí, co vy?
HB